Vnímám stravu jako jeden ze základních pilířů života. Souzním s tím, že jsme to, co jíme. O tom, co je pro člověka přirozené, existuje nespočet tezí, teorií, diskuzí. Jedl jsem ve svém životě všechno, byl jsem všežravec, vegetarián, vegan, vitarián, v současnosti jsem frutarián. Když se dívám na rozdíly ve všech těchto stupních, co se týče vitality, zdraví a lehkosti těla, má zkušenost říká, že přirozená pro mě (pro člověka) je strava rostlinná, a to v syrovém stavu. 

 

Syrová strava v sobě obsahuje živé enzymy, proto se jí také říká strava živá. Když vycházím z toho, že jsem to, co jím, tak pokud jím živou stravu, jsem Život sám. Oproti tomu vaření, jelikož zabije všechny živé enzymy v potravinách, z jídla dělá stravu mrtvou. To samé platí o mase, které nemůžu získat jinak, než zabitím zvířete, což z něj činí mrtvou stravu dvojnásobně. Rozdíl mezi jedením živé a mrtvé stravy je tedy naprosto jasný. Jím-li živé jídlo, ožívám, jím-li mrtvé jídlo, umírám.

 

Nicméně vše se dá balancovat. Znamená to, že pokud někde něco vezmu, tak to jinde zase přidám. Proto se i na standardní stravě nebo stravě vařené, je-li dostatečně kombinovaná se stravou syrovou, dá relativně zdravě žít. Z mého pohledu je to potom o osobní volbě a rozhodnutí, v jaké kvalitě a délce chceme svůj život prožít. Čím více mrtvé stravy, tím kratší život provázený různými nemocemi, čím více živé stravy, tím delší život obohacený pevným a trvalým zdravím. Za střední cestu považuji stravu veganskou, v níž je minimálně 80% syrové stravy. Nejvyšší level a tudíž nejdelší život, dlouhodobé mládí a vitalita je pro mě 100% na syrové stravě.